Alan Jarkovský

31.10.2020

Téma vrstvení zrady a kolektivního traumatu, selhání elit má více cest k uchopení - můj osobní pohled je zejména o důrazu na fakt, že toto téma je aktivní právě nyní a bude ještě více, v míře a důsledcích mnohonásobně zasťiňujícími cokoliv v minulosti.

Jde tedy o důraz na témata osobní autonomie, "self-empowerment", individuální narovnávání českých zad a vědomé vystoupení z očekávání, že tam někde venku a ve "vládě" či někde v astrálu je někdo, kdo ví líp než já, co je správně a kam je adekvátní delegovat důvěru. Vzít si tedy zpět zdravou rovinu osobní síly a sebevědomí i odpovědnosti a nenechat ji bloudit ve vyhlížení někoho kdo ví líp než my co potřebujeme, kdo nabídne řešení.

Jako další nosné téma mi přijde podstatná práce s polaritou... "vize" přišla ženě a muži, každý viděl svůj díl a z toho by bylo dobré vyjít. Nechtěl bych znít nějak romanticky, ale reálná Láska jako energetický a v přítomnosti zakotvený stav je ultimátní antidotum zranění všeho druhu. Jak se k ní ale neabstraktně dostat je jiná story. Jde zde ale o možnost rehabilitace mužsko/ženských rolí, vztahů a vzájemné podpory jež je alespoň v soustředěné živé ceremonii schopna transcendovat stín vzájemných zranění a vzájemného chybění si.


1620 - 2020