Eva Césarová

31.10.2020

Zdá se, že jsme se stali nástroji přehrání malého historického střípku božské komedie, kdy máme možnost učinit věci jinak, než naši předci. 

Před 400 lety byla situace v naší zemi vyhrocená. Snad stejně, a zároveň jinak než nyní. Obdobně jako osobní kniha života poukazuje na opakující se zranění jednotlivce, která vyvěrají tak dlouho, dokud nejsou zvědoměna, přijata a zpracována, tak i naše kolektivní vědomí národa nese svá zranění, která chtějí být zvědoměna. 

Vnímám, že to nejvíc, co můžeme udělat, je postavit se k tématům Bílé hory každý sám za sebe a zvědomit si, kde a jak se nás dotýkají, jak se promítají v našem životě, a jak s nimi každý jeden z nás můžeme pracovat. 

Jedno z témat, které je výrazně přítomné je rozpolcenost společnosti, rozdílné názory a přesvědčení, která se odrážejí v nepochopení. Avšak názory a přesvědčení jsou jen názory a přesvědčení. To, co nás propojuje je to, co tohle všechno přesahuje: naše podstata - lidskost, kolektivní vědomí a taky bezpodmínečná láska.

Úkolem našeho vnitřního kruhu je otevřít prostor, kde se společně můžeme propojit a odevzdat se tomu, co se bude dít. Věřím, že sama modlitba nás povede.


1620 - 2020