Jan Kroča: Jak se události na Bílé hoře otiskly do naší kolektivní paměti národa?

30.10.2020

Jak nás ovlinila nucená rekatolizce po Bílé hoře?

Před Bílou horou tvořili katolíci v Čechách jen cca 10 % obyvatelstva, přesto po Bílé hoře svoji víru uzákonili jako jednou povolenou a pronásledovali všechna jiná vyznání.

Proč se nám v dějinách tolikrát opakovala nucená emigrace?

Po Bílé hoře nuceně opustili Čechy tisíce příslušníků vzdělaných vrstev, to samé se opakovalo i třeba v letech 1938, 1948 nebo 1968, kdy rovněž musely odejít české elity.

Proč se letos do veřejného prostoru vracejí symboly spojené s katolicismem a habsburskou monarchií?

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, tajně obnovená habsburská orlice na Leopoldově kašně na Hradě, nový pomník Marie Terezie, chystaný pomník Radeckého na Malostranském náměstí aj. vzbuzují rozporuplné emoce a mohou být v rozporu s republikánským charakterem našeho státu.

Proč se tak málo hovoří o traumatech bělohorského období?

Zničení Písku a Spáleného Poříčí habsburskou armádou, spektakulární poprava 27 českých pánů na posvátný den letního slunovratu, ohromné konfiskace majetku české šlechty, spálení Rudolfova Majestátu, zaručujícího náboženskou svobodu. To vše jsou traumatické akty, které zatížily český prostor na celá staletí.

Proč je náš národ dodnes rozdělený a nejednotný?

Naše politická diskuse má nízkou kulturu, je mnohdy plná nenávisti, ale můžeme to změnit. Třeba odpuštěním bělohorských křivd a návratem k tolerantnímu duchu předchozího rudolfinského období. Tehdy byla Praha i české země centrem evropské kultury, svobody a tolerance.


1620 - 2020