PŮVODNÍ VIZE

"Jak to všechno začalo?"

Michaela Cmíralová


Během procházky po Divoké Šárce jsem s kamarádkou vystoupila na skálu. Rozhlížely jsme se po okolí zničehonic se můj výhled proměnil a realita přetavila. Z kamarádky přede mnou se stala žena v dlouhém hávu s plavými vlasy vlajícími ve větru. Stála a držela buben. Když jsem se rozhlédla napravo i nalevo jsem mohla vidět na skalách na každé straně další ženy, jak bubnují a roklí se nesl zvuk bubnů a silný pocit hlubokého napojení jedné ženy na druhou. Bubnují, zpívají a jsou navzájem na dohled jedna od druhé, jakoby tvořili energetický řetěz. Výjimečně silný řetěz.

Muže jsem neviděla, ale vnímala, že se před námi odehrává něco velmi silného, co potřebuje naši podporu. Naším bubnováním oživujeme celé údolí, jakoby se probouzely odvěké síly, které dlouho spaly. Bylo to tak intenzivní, že jsem ve vizi nevydržela dlouho, vědomě jsem z ní vystoupila. Vzápětí jsem zjistila, že před námi je Bílá hora, jež může vyprávět příběhy o boji, bitvách, magických rituálech. Chvíli mi trvalo, než jsem ze sebe setřásla všechny ty děsivé pocity otevírající se temnoty a zároveň až nepopsatelně jiskřícího oživení starodávné síly. Vnímám, že ať jde o cokoliv, je to hodně velká výzva, ale také určitá radost - smysluplnost - síla. To bylo asi před dvěma lety. Nyní máme kruh třinácti výjimečných lidí a čeká nás společný obřad.


Co mě vedlo k tomu vizi naslouchat a následovat ji?



Když se objevila první vize, nedávala jsem jí moc váhu. O pár měsíců později mi ale někdo vyprávěl, že se blíží výročí Bílé hory a já si na vizi hned vzpomněla. Do třetice - přišel kamarád Jakub Stejskal a vyprávěl mi, jak si během hlubokého léčení prožil svou účast na Bílé hoře a mně došlo, že tohle téma mě asi jen tak nepustí. Zdálo se, že bude třeba "něco udělat" a tak jsem si řekla "víc hlav, víc ví"a společně s Jakubem jsme se ozvali několika lidem, u kterých jsme věřili, že vnesou vhledy, které budou potřeba. A tak se začal skládat kruh silných a výjimečných osobností, se kterými volání vize a potřeba léčivé ceremonie silně rezonovaly.

Mnohokrát jsem byla sama překvapená, jak silné odezvy tato vize v druhých vyvolávala. Někteří jako Honza Benda začali mít k tématu sny, které podpořili dynamiku naší práce. Jiní ochotně nabídli své zkušenosti, čas, finance nebo platformy pro naplnění této vize. Je pro mne radost vidět, že v nás stále plane odhodlání konat.

Následování vize je radost a zároveň náročná práce. Sešli jsme se v poměrně velkém počtu různorodých osobností a největší výzvou se nám stalo "učit se spolupráci a respektu".

Léčení podle mne není něco, co děláme někde venku pro někoho druhého, léčení začíná na vlastním písečku, a tak se pro nás poslední měsíce staly přímo v našem kruhu praktickou přípravou na finální ceremonii.


"Zkušenost není to, co se nám stane, ale způsob, jakým reagujeme na to, co se nám stane."


Aldous Huxley

NÁSLEDOVÁNÍ VIZE

Datum 8.11. 1620 na mnohé působí jako těžké břímě. V tento den si navíc události Bílé hory stále připomínáme podzimním rituálem, kdy znovu a znovu prohráváme a prožíváme tak retraumatizaci...

Přeji nám, aby muži dali prostor darům, kterými jsou ženy ve svých esenciálních kvalitách obdařeny a ženy daly prostor síle a tvořivému potenciálu mužů, kterými jsou ve svých esenciálních kvalitách obdařeni.

Téma vrstvení zrady a kolektivního traumatu, selhání elit má více cest k uchopení - můj osobní pohled je zejména o důrazu na fakt, že toto téma je aktivní právě nyní a bude ještě více, v míře a důsledcích mnohonásobně zasťiňujícími cokoliv v minulosti.

Eva Césarová

31.10.2020
Zdá se, že jsme se stali nástroji přehrání malého historického střípku božské komedie, kdy máme možnost učinit věci jinak, než naši předci.

Jan Benda

31.10.2020
Za jeden z alarmujících projevů českého traumatu a následného komplexu méněcennosti považuji neustálé štěpení, často se bohužel vyskytující dokonce i v duchovně zaměřených komunitách.

Karel Fuller

31.10.2020
Bílá hora je akupunkturní bod, ale má přesah.

Marek Dluhoš

31.10.2020
Cílem je pro mne vymazání negativní pečeti naší porážky na Bílé hoře, která dodnes působí v podvědomí i vědomí obyvatelstva. Důsledkem je stále ohýbání se před někým cizím.
Sjednocení českého národa, různých kultur, směrů do celistvosti kruhu (národa) - kdy je každý jedním dílkem skládačky, díky které vzniká harmonický, celistvý výsledek.

Jsme v čase, kdy kolektivně procházíme přechodovým rituálem z dětství do dospělosti, od nevědomého konání k vědomému žití. Bitva na Bílé hoře jistě není tím nejhorším, co se zde stalo, je však hlubokým symbolem vyústění mnoha předešlých dějů a rozhodnutí, které nápadně souvisejí i s mnoha současnými událostmi.

Zdeněk Ordelt

31.10.2020

1. Rozpuštění katolického egregoru a všeho zlého, co tu církev natropila

Jakub Stejskal

30.10.2020
Jako ústřední téma vnímám možnost skrze trauma Bílé hory léčit mužskou sílu českého národa.
Je velmi důležité podpoření a držení Modlitby v její prvotní základní esenci, ve které k nám přišla - byla nám předána, ve které se nechala zjevit skrze několik z nás.
Aktuální problém je narůstající polarizace společnosti. Je to velká hrozba, protože často vede ke konfliktům a boji. Opět se nůžky rozevírají.

1620 - 2020